Jdi na obsah Jdi na menu
 


Intenzivní zemědělství - neskutečné utrpení zvířat

24. 1. 2009

Citlivé matky nebo reprodukční stroje ?

Desítky tisíc prasnic v České republice jsou před tím, než porodí selata uzavřeny v tak těsných boxech, že se nemohou ani otočit. Mohou pouze stát nebo ležet. Jsou degradovány na rodící stroje, přitom prasata jsou zvířata velmi inteligentní a citlivá.

V přirozeném prostředí jsou prasata velmi aktivní, prozkoumávají okolí, hledají si potravu a rádi žijí ve společnosti ostatních prasat. Bohužel toto není prasnicím v individuálních boxech umožněno, což jim způsobuje stav podobný šílenství. Zvířata trpí stresem, následně stereotypním chováním a velkými zdravotními problémy (onemocnění a poranění končetin, chronická bolest z poranění, infekce močového ústrojí, srdeční problémy). Většinu času bezúčelně opakují pohyby, jako je například okusování nebo olizování kovových zábran. Toto stereotypní chování je výsledkem beznaděje a nesmírného strádání zvířat.

Existují jiné možnosti než individuální ustájení prasnic. Vnitřní umístění ve skupinách, s podestýlkou, kde mají zvířata oddělené prostory na ležení, krmení a kálení, někdy také možnost výběhu. Venkovní umístění prasnic, kde jsou chovány v rodinných přístřešcích.

Organizace na ochranu zvířat z celé Evropy se spojily a bojují za zlepšení života prasat. Technologie individuálních boxů je už nyní zakázána ve Velké Británii a Švédsku. V roce 2006 bude tento zákaz platit také ve Finsku, od roku 2008 v Nizozemí a od roku 2014 také v Dánsku.

Těsně před porodem si prasnice staví hnízdo. V intenzivním zemědělství jsou však prasnice přemístěny do individuálních porodních kotců. Selata jsou od matek oddělena kovovou zábranou a jediný vzájemný kontakt spolu mají při sání mléka.

Mnoho prasat ve výkrmu stráví celý život ve skupinách v železobetonových kotcích, kde kromě přijímání potravy nemají nic jiného k činnosti, takže dochází ke vzájemnému poškozování a okusování. Slabší jedinci následkem stresu podlehnou různým nemocím. Aby se alespoň částečně zabránilo kanibalismu, zkracují se selatům ocásky, ovšem bez lokálního umrtvení. Pahýl po ocásku zůstává citlivý po celý život.

Zákon 246/1992 Sb., v části o ochraně hospodářských zvířat jasně stanovuje, že zvířata nesmí být chována v takových podmínkách, ve kterých jim míra nebo četnost vzájemných útoků působí utrpení, které zvířatům neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči, a ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví.

Prasata patří mezi velmi inteligentní zvířata a měly by jim být poskytnuty adekvátní a důstojné životní podmínky. Proto podpořte naše úsilí. Společnost pro zvířata potřebuje pomoc každého, komu není osud těchto zvířat lhostejný. Pište váš nesouhlas ministrovi zemědělství, podpořte naší petiční akci, kupujte vepřové maso z ekologických chovů, kde se zvířaty zacházejí o něco lépe.

Drůbež:

 



Slepice
Aktuální informace od roku 2008 jsou zde.

 

 

Ptačí chřipka: její šíření a rozvoj - díky intenzivnímu drůbežářskému průmyslu a volnému obchodu (4.7.2007)

 


Nosnice chované pro snášení vajec jsou v intenzivním zemědělství chovány způsobem, který je degraduje na stroje. Nejpoužívanějším systémem chovu jsou bateriové klece, tj. klece v několika patrech. V každé kleci je 5 - 8 slepic a každá z nich má pro sebe prostor o velikosti 440 - 450cm2, tj. přibližně arch papíru formátu A4. Slepice v takovýchto podmínkách stráví celý svůj život, tj. přibližně 10 - 12 měsíců. Vpředu zvíře přijímá krmné směsi a vzadu ze sebe vypouští vajíčka. Slepice nemá možnost schovat se před ostatními, nemá soukromí pro snášení vajec. Uzavření v kleci je samo o sobě pro živé tvory uvězněním a trápením. Slepice nemá možnost projevovat své přirozené chování (hrabání, prozkoumávání okolí, popelení se, snášení vajec do hnízda, vytvoření si hierarchie mezi ostatními, protáhnutí se, sezení na bidýlku, běhání, roztažení křídel.) a nepřirozené uzavření v kleci jí způsobuje řadu zdravotních potíží, bolesti a psychické strádání (otlaky pařátů, sebepoškozování, řídnutí kostí a následné zlomeniny). Slepice se většinou nedostanou všechny naráz ke krmení, když je rozdáváno a jedna slepice je utlačována vzadu. Uhynulé slepice se proto nejčastěji nacházejí v zadní části klece. Se ztrátami se však běžně v živočišné výrobě počítá.

Další informace ve zprávě "Jak máte rádi vejce ?"

Navzdory tvrzení některých zastánců průmyslového zemědělství, že slepice vyšlechtěné na vysokou užitkovost - tj. cca 300 vajec za rok (a tím je zřejmě také myšleno na pobyt v kleci) - už nejsou schopny přežít mimo klec, a že ztratily přirozené instinkty, navzdory tomu mnozí z vlastní zkušenosti víme, jak se slepice prodané z bateriových klecí do malochovů dokáží za pár dní plně adaptovat na své přirozené prostředí, a že vědí, co je to hrabání, popelení se a snášení vajec do hnízda, kde je pohodlí a soukromí.

Proto žádáme zákaz chovu slepic v bateriových klecích. Žádáme jejich chov v pro ně přirozeném prostředí. Jako první krok tímto směrem je nutné přijmout v ČR ustanovení Směrnice Rady EU stanovující minimální standardy pro ochranu nosnic 99/74/EC z 19. července 1999.

- směrnice stanovuje úplný zákaz použití bateriových klecí menších než 550 cm2/slepici od 1. 1. 2003; od tohoto data také zakazuje nově budovat nebo uvádět do provozu klece o těchto rozměrech a chov slepic v těchto klecích zakazuje od 1. 1. 2012. - od roku 2002 směrnice stanovuje požadavky na tzv. obohacené klece, kde jedna nosnice musí mít nejméně 750 cm2, hnízdo, stelivo, hřady, 12 cm korýtka na nosnici, a další - stanovuje také požadavky na alternativní systémy od 1. 1. 2007

Znění směrnice naleznete na www.mze.cz, odkaz ochrana zvířat.

Kromě našich mnohaletých žádostí na ministerstvo zemědělství pro zákaz použití bateriových klecí a přijetí směrnice EU, jsme ministerstvu předali v létě 2001 petici s těmito požadavky. Petici podepsalo 8 830 občanů. Nejsme jediní kdo žádají ministerstvo o přijetí směrnice, stejný požadavek mají i svazy chovatelů a zpracovatelů drůbeže. Ministerstvo se však naopak snažilo vyžádat si na EU výjimku a časové limity stanovené ve směrnici pro ČR prodloužit:
- o 10 let pro datum 1. 1. 2003, tj. pro ČR 31. 12. 2012.
- o 6 let pro datum 1. 1. 2012, tj. pro ČR 31. 12. 2017.
- o 4 roky pro datum 1. 1. 2007, tj. v ČR 31.12. 2010.

Nicméně signály z EU ukazují, že EU nehodlá o této výjimce diskutovat. Pravděpodobně si to uvědomilo také ministerstvo, protože v jeho odpovědi na naší petici z 15. 8. 01 uvádí, že směrnici rady EU 99/74/EC zakotví do novelizace některých právních předpisů ještě před vstupem České republiky do EU.

 


Kuřata na výkrm (Brojleři)
Jatečná kuřata jsou určena speciálně na produkci kuřecího masa. Tito ptáci jsou dlouhodobě šlechtěni na rychlý růst a rychlou tvorbu svalové hmoty. Ročně se u nás vykrmí a usmrtí okolo 11 miliónů brojlerů. Oprávněně je možné pochybovat o podmínkách velkovýkrmen, ve kterých jsou ptáci chováni.

Kde brojleři žijí ?
Žijí ve velkých bezokenních halách. Největší haly mohou pojmout až 100 000 kuřat, ale běžný je počet 10 - 20 000. Kuřata nežijí v klecích, ale na podlaze s podestýlkou (většinou z hoblin). Jak kuřata rostou, omezuje se jejich životní prostor. Na m2 pak připadá 16 - 20 brojlerů. V halách se během jejich života, tedy výkrmu podestýlka nemění. Hobliny jsou již za krátký čas nasáklé ptačími výkaly, jsou vlhké a páchnou hlavně amoniakem (z výkalů). Tento stav je často příčinou vzniku puchýřů na prsou, vředů či popálenin na nohou. Vše je velmi bolestivé. Je zcela nemožné věnovat každému kuřeti individuální péči. Krmení a napájení je zajištěno automatickými přístroji. Pracovník ve službě ovládá pouze automatizaci, zkontroluje celkovým pohledem zdravotní situaci kuřat, odstraní uhynulé kusy.

Kolik kuřat uhyne ?
Ročně je to několik desítek tisíc kuřat ještě než jsou přepravena na jatka. Další desetitisíce uhynou během transportu a při čekání na jatkách. Kromě špatných podmínek při jejich chovu a přepravě, uhyne mnoho tisíc kuřat následkem selhání techniky, výpadkem elektřiny či při živelných pohromách (povodně).

Kdy jsou ptáci zabíjeni ?
Většinou se odváží na jatka ve věku 6 - 9 týdnů. Selektivním šlechtěním vědci zrychlili růst kuřecí svaloviny. Nyní dosahují kuřata porážkové hmotnosti dvakrát rychleji, než jak dosahovala před 30 lety.

Ovlivňuje rychlejší růst zdraví kuřat ?
Ano. Kuřata jsou vyšlechtěna na velmi rychlý růst svaloviny. Ve věku 6 týdnů dosahují již velikosti dospělých jedinců, ale ještě se u nich nedá rozlišit pohlaví. Kostra ani vnitřní orgány nejsou přizpůsobeny k tak velkému nárůstu svaloviny a tím vzniká mnoho zdravotních problémů. Mnoho ptáků zahyne dehydratací a hladem, protože nemohou chodit. Záněty kloubů a kostí trpí asi 4% kuřat. Tím, že se kuřata obtížně pohybují a často leží na podestýlce, která je nasáklá výkaly (čpavkem), dochází k bolestivým popáleninám a infekcím kůže. Rychlý růst je také příčinou většiny srdečních a plicních problémů, mnoho kuřat pak zahyne na selhání srdce. Nedostatečnou funkcí srdce také dochází k tzv. ascitu, což je městnání tělních tekutin v břišní dutině. Na to umírá přibližně 1% brojlerů.

Jakým způsobem jsou kuřata zabita ?
Když dosáhnou příslušné váhy jsou kuřata pochytána a přepravena na jatka. Při odchytu se chytají za nohy a umístí se či vhodí do přepravní klece. V ČR nejsou žádné normy na počet kusů v přepravní kleci. Celý tento proces včetně přepravy je pro kuřata dosti bolestivý, dochází k vykloubení končetin a křídel, zlomení křídel a dalším zraněním. Během přepravy kuřata trpí nedostatkem tekutin, stresem a dochází k jejich udušení. Několik desítek tisíc kusů jich ročně takto uhyne než se dostanou na jatka. Na jatkách se kuřata přímo z přepravních klecí zavěšují hlavou dolů na háky v pojízdné lince. Nejdříve jim hlavy projedou vodou, do které je puštěn elektrický proud, aby byla omráčena. Potom se dostanou k místu, kde je jim strojově podříznut krk. Někdy nejsou kuřata zcela omráčena a mohou opět nabýt vědomí.

Je u nás maso označováno podle původu ?
Od října 2001 platí vyhláška, která stanovuje povinné značení vajec i masa odkud a z jaké technologie daný produkt pochází.

Co říkají zákony k bateriových klecím a výkrmovým halám ?
Český zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. vysvětluje pojem týrání zvířat a ve své části o ochraně hospodářských zvířat zakazuje jejich chov v podmínkách: - kde jim vzájemné útoky působí utrpení - které neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči - ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy, vody nebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví Bohužel, chybí soulad mezi zněním zákona a situací v praxi. Nemáme také předpisy, které by specifikovaly konkrétní požadavky pro chov slepic a kuřat.

Jaká je legislativa v EU?
Směrnice EU o ochraně zvířat pro hospodářské účely není pro opravdovou ochranu zvířat aplikovatelná.

Určité zlepšení snad přinese následující předpis vztahující se na nosnice:

Evropská Unie přijala Směrnici rady 1999/74/EC která stanovuje povinně pro členské země: - od r. 2003 použití pouze klecí, které mají prostor min. 550 m2 na slepici, 10 cm krmného korýtka, výšku klece min. 40cm na 65% klece, výška klece nesmí klesnout pod 35cm, klec musí mít vybavení na zkracování drápů a zákaz výstavby či uvádění poprvé do provozu tohoto typu klecí.
- od r. 2012 zákaz použití klecí jiných než min. velkých 750 m2 na slepici, s hnízdem, stelivem, hřady 15 cm na slepici, krmné korýtko 12 cm na slepici, vybavení na zkracování drápů.

Konkrétní předpis pro ochranu kuřat/brojlerů není ani v EU.

Co je nutné změnit ?
Slepice i jatečná kuřata by měly žít v podmínkách vlastních jejich přirozenému chování. Technologie chovu, která zvířata poškozují a způsobují jim velké strádání jako jsou bateriové klece či přeplněné bezokenní haly by měly být zakázány. Větší podpora by měla směřovat k rozvoji chovu ve volném ustájení a k většímu rozšíření ekologického zemědělství.
Zvířata by měla být přepravována šetrnějším způsobem, ve větším prostoru na jedno zvíře. Lidé manipulující se zvířaty by měli být hodnoceni také podle způsobu jak s nimi zacházejí.
Chovatelé a přepravci zvířat by měli projít řádným školením se složením zkoušky nebo testu a o jejich způsobilosti nakládat s živými zvířaty.

Co můžete udělat?
- podpořit naší činnost a psát si o další informace
- říci svým přátelům o těchto informacích
- nakupovat kuřecí maso z chovů, kde zvířata netrpí
- psát svůj nesouhlas ministru zemědělství, svým poslancům v poslanecké sněmovně a senátu


POMOZTE NÁM POMOCI HOSPODÁŘSKÝM ZVÍŘATUM.


Skot:

 



Krávy na produkci mléka

Úvod
Divokým předkem tura domácího byl pravděpodobně pratur. Poslední jedinec tohoto divokého plemene uhynul v polských lesích v r. 1627. Tur domácí byl domestikován před tisíci lety a tur bezrohý byl chován již Egypťany. Dobytek/skot se využívá k produkci mléka, masa, někde i k tahu. Jeho další šlechtění je zaměřeno na neustálé zvyšování dojivosti, či masné užitkovosti. Dnes existují mléčná, masná a kombinovaná plemena skotu. Mléčnému průmyslu u nás již dominuje plemeno holštýnsko-frízské (s výrazně mléčným charakterem), ale velký podíl stále zaujímá plemeno české strakaté (s kombinovanou užitkovostí).

Proč se krávy chovají?
Krávy jsou chovány na produkci mléka, z něhož se dále vyrábějí mléčné produkty - máslo, sýry, jogurty atd. Cílem je získat od jedné krávy co nejvíce mléka a každý rok zdravé tele. Krávy určené na produkci mléka nazýváme dojnice.

Kdy má kráva první tele?
Ve stáří 2,5 let. Za dva až tři měsíce po porodu bude znovu inseminována (uměle oplodněna), aby za devět měsíců porodila další tele, poté bude znovu za dva až tři měsíce připuštěna a tento cyklus se stále opakuje až do úplného vyčerpání. Průměrná laktace (období mezi dvěma porody, ve kterém kráva produkuje mléko) trvá přibližně 280 dní a pak následuje období před porodem - stání na sucho (doba určená pro regeneraci mléčné žlázy před další laktací), které trvá zhruba dva měsíce a kdy kráva není dojena. Po mnoho měsíců je kráva současně intenzivně dojena a současně březí. Chovatelé se snaží jalovice zapouštět v co nejnižším věku, inseminovat krávy co nejdříve po porodu a zkracovat období stání na sucho. To vše sice vede k lepším ekonomickým výsledkům, ale také k přetěžování organismu a jeho následnému oslabování.

Jak se stane kráva březí?
V přírodě se samice v říji (proces, kdy se jeden z vaječníků chystá uvolnit vajíčko a samice je pod vlivem hormonů ochotna se pářit) spáří se samcem a dojde k oplodnění.V nepřirozeném systému intenzivního zemědělství je kráva inseminována (uměle oplodněna) vždy, když se objeví říje, čímž se úplně nahrazuje přirozené páření. Říji může být také vyvolána aplikací hormonů. Inseminaci provádí inseminační technik tak, že aplikuje pipetou semeno krávě do dělohy. Semeno, které je odebráno nejlepším býkům v inseminačních stanicích je rozděleno na mnoho dávek a uchováno v tekutém dusíku při hlubokém zmrazení několik let.

Kolik mléka kráva nadojí ?
Moderní dojnice vysoce užitkového plemene, jako je holštýnsko-frízské, je schopna dát denně okolo 50 litrů mléka. Je to mnohonásobně větší množství, než by potřebovalo jedno tele ke své výživě.

Jak dlouho zůstává tele u své matky ?
Tele je odebráno od matky do 12 hodin po narození, což způsobuje stres u obou. Je důležité, aby tele pilo první dny od své matky mlezivo, což je speciální mléko s vysokým obsahem protilátek. Výrazně se tím posílí jeho imunitní systém. Tele odebrané od matky dostává mléko nejprve z lahve a potom z kbelíku. Dnes je již většina telat ihned po porodu umístěna do venkovních boudiček, kde mají dostatek čerstvého vzduchu a slunce. Nejlepší jalovičky jsou vybrány jako chovné na obnovu stáda, ostatní jalovičky a býčci jsou určeny k výkrmu (telecí nebo hovězí maso).

Jak jsou krávy určené k produkci mléka chovány ?
V naší republice existuje více možností. V některých případech přetrvávají systémy chovu z minulosti, kdy jsou krávy celoročně uvázány řetězem či obojkem u žlabu. Stele se zde zpravidla slámou. Krávy se dojí přímo na svém stání 2x denně. A tady se také telí přivázané bez možnosti pohybu. Kráva na tomto stání stráví celý svůj život a nemá tak možnost se vůbec projít. Nové typy kravínů a přebudované staré kravíny jsou již s volným ustájením. Dojnice se mohou volně pohybovat po stáji a odpočívat v zábranami odděleném loži. Na každou krávu by mělo připadat jedno lože. Nicméně někdy se boxy dělají kratší, aby krávy nekálely pod sebe, ale do uličky (z důvodu snazšího úklidu). Při tomto volném způsobu ustájení se stele slámou, nebo jsou v boxech gumové matrace. Zbytek stáje tvoří rošty nebo betonová podlaha. Někde mají krávy možnost pohybu ve výběhu nebo na pastvě. Dvakrát až třikrát denně chodí do dojírny, kde jsou dojeny dojicím zařízením. Krávy před porodem jsou převedeny do porodny, kde je jim umožněn volný pohyb, mají zde dostatek prostoru a slámy.

Jak jsou staré krávy poráženy ?
Mnoho dojnic v intenzivním zemědělství je vyčerpáno již po porodu dvou až tří telat, nadměrnou produkcí mléka, nevhodným ustájením a špatným zacházením již ve věku 5 až 6 let. Tato zvířata jsou poražena a jejich maso končí v salámech a masových směsích. V přirozeném životě se kráva může dožít 20 let, rekord byl zaznamenán v Irsku, kde žila kráva 48 let.

Co říkají zákony ?
V České republice se ochranou hospodářských zvířat zabývá zákon na ochranu zvířat proti týrání 246/1992 Sb.:


Ryby:

 



V České republice je chov ryb, zvláště kaprů velice rozšířen. Např. v roce 2001 bylo vyprodukováno přes 20 tisíc tun živých ryb a z toho nejvíce kapr obecný (přes 17 tisíc tun). Asi 50 % ryb se vyváží do zahraničí. Kapr v rybnících je odchován v pro něj přirozených podmínkách i na přirozené stravě (zooplankton, bentos). Přikrmován je nejčastěji pouze obilovinami jakožto zdrojem energie. Výlov kapra probíhá od října do poloviny listopadu. Kapři jsou pak umístěni do sádek, kde jsou ponecháni zhruba šest týdnů pouze ve vodě bez bahna, čímž se zlepší chuťové vlastnosti masa. Dojde tak i k úbytku nežádoucího tuku.

Prodej vánočních kaprů: Kapr má v té době za sebou již velmi náročné období, tj. časté přesuny a změny teplot (počínaje výlovem, umístěním do sádek, pak do prodejních kádí, popř. i domů do vany). Dochází u něj rychleji ke ztrátě zásobních látek, ale i k poraněním. Kapr by se už v žádném případě neměl vracet zpět do rybníka, zvláště pokud ho máme již doma ve vaně. Rozdíl teploty vody ve vaně a v rybníku je velký a když kapra vypustíme pod led, okamžitě zahyne. Navíc manipulací s ním a jeho pobytem v sádkách u něj došlo k většímu úbytku zásobních látek, tudíž by s nimi nemusel vystačit do jara nebo již nezazimuje přirozeným způsobem (na podzim se ukládají k zimnímu spánku, jsou téměř nehybní u dna a žijí z tukových rezerv). Je proto nejlépe ušetřit kapra další manipulace a změn prostředí a raději jej co nejdříve usmrtit, nejlépe již u prodejců. Prodavači by měli být poučeni o vhodném zacházení a musí ovládat způsob, jakým je povoleno kapra co nejrychleji a nejšetrněji zabít. Při manipulaci s rybou je zakázáno vsunovat prsty do žáber a očí, mačkat útroby, zbavovat šupin za živa, usmrcovat ryby udušením na vzduchu nebo je znecitlivovat umístěním v ledové vodě při teplotě 4°C nebo nižší. Dále se ryby nesmí usmrcovat a vykrvovat jiným způsobem než je popsáno níže. Voda v kádích musí být minimálně 1x denně vyměněna, musí být zdravotně nezávadná a mít teplotu do 10°C. Poměr ryb a vody u kaprovitých má být 1 : 2 až 1 : 1,5, u ostatních ryb nižší.

Správné zabíjení: Ryby se nejdříve omráčí silným úderem na hlavu v místě nad očima, dostatečně těžkým a tvrdým předmětem. Úder nesmí být veden na přední okraj hlavy. Takto omráčená ryba se pak bezprostředně vykrví přetnutím cév v žaberních obloucích nebo dokonalým přetnutím míchy a cév a to řezem těsně za hlavou.

Kapra je možno koupit již mraženého. Je pravděpodobné, že ryby určené ke zmražení byly zabity blízko místa výlovu a díky tomu u nich nedocházelo k tak velkému strádání či týrání, způsobeného převozem a další manipulací. Mražených ryb, zejména těch z dovozu, je u nás k dostání již mnoho druhů, ale jen málokdo si uvědomuje, co se za tím často skrývá. Mnoho ryb, zvláště pak lososů a pstruhů, pochází z intenzivních farem, kde jsou podmínky pro zvířata nepřijatelné. Ryby mají k dispozici velmi malý prostor (pstruzi mohou být natěsnáni v hustotě 60 kg ryb na m3, což odpovídá 27 pstruhům v prostoru o velikosti vany), odírají se v klecích jedna o druhou a o stěny klece. Aby ryby vůbec přežily, musí se jim podávat antibiotika a do krmiva pro lososy se přidává látka vyvolávající žádoucí růžové zbarvení masa. Průměrná úmrtnost na průmyslových rybích farmách je alarmující. Oficiální čísla udávají průměrnou úmrtnost během chovu v moři 10 - 30 %.

Pro zajímavost: Ve Velké Británii je ročně poraženo kolem 70 miliónů lososů a pstruhů. Před poražením jsou běžně ponecháni o hladu po dobu 7 až 10 dní. Způsoby usmrcení pstruhů jsou leknutí na vzduchu nebo na ledě. Chladící vliv ledu prodlužuje dobu, po kterou je umírající ryba při vědomí na skoro 15 minut od doby, kdy byla vyjmuta z vody. Již před 5 lety vládní poradní Rada pro welfare hospodářských zvířat doporučila, aby tato metoda byla zakázána. Ta je přesto stále široce používá. Jinou nelidskou metodou porážky lososů a pstruhů je omráčení oxidem uhličitým. Při koupeli ve vodě nasycené oxidem uhličitým sebou ryby mlátí. Přestanou se pohybovat po 30 sekundách, ale vědomí ztrácejí až po 4 až 9 minutách. Pokud jsou lososi usmrcováni přeříznutím žáber, hrozí nebezpečí, že se ryba pouze znehybní, ale vykrvácí při vědomí.

U nás, až na tzv. pstruhárny, kde jsou intenzivním způsobem chováni pstruzi, chov ryb nedosahuje takovýchto intenzivních forem a je pro kvalitu života ryb přijatelnější. Zákon u nás umožňuje ryby zabíjet stejným způsobem. Ani lov mořských ryb není bez problémů. Do sítí se omylem chytají i ryby nežádoucí ("plevel" - až 50 %) a tím dochází k velkému odrybnění oceánu. Například při lovu tuňáka se do sítí dostanou i tisíce delfínů, kteří pak v sítích hynou.

 


Utrpení na rybích farmách
Ve Velké Británii je každoročně chováno a poraženo 70 miliónů ryb. Z nich je nejvíce lososů a pstruhů, ale rozvíjí se také chov dalších druhů - například tresky a platýse. V naprosté většině případů se jedná o intenzivní způsob chovu.

Namačkáni v klecích
Průmyslový chov ryb může být stejně intenzivní jako kterýkoli jiný velkochov. V každé mořské kleci je namačkáno až 50 000 lososů. Nedaleko skotského západního pobřeží a ostrovů jsou lososi chováni v takové hustotě, že na každou 3 metru dlouhou rybu připadá prostor velikosti vany. Takto hustě vměstnáni lososi plavou neustále dokola kolem okrajů klecí, tak jako přecházejí v klecích sem a tam zvířata v zoologických zahradách. Ryby mají odřené ploutve a ocasy, jak se odírají o stěny klece a jedna o druhou. Taková hustota a uzavření na malém prostoru může u ryb vyvolávat stres a vést k větší pravděpodobnosti (náchylnosti) k úhynu. Miliony lososů uhynuly při opakujících se vlnách vážných onemocnění. Úmrtnost na průmyslových rybích farmách je alarmující. Oficiální čísla udávají průměrnou úmrtnost během chovu v moři 10-30 %, což je číslo, které by u jiných druhů hospodářských zvířat znamenalo vážné bití na poplach. Oči ryb jsou zvláště citlivé na stres. Od poloviny 90. let byl zaznamenán vysoký výskyt šedého zákalu u lososů, a to často tak vážného, že vede ke krvácení z očí a k oslepnutí.

Zamoření parazity
Intenzivní chov ryb vede k závažnému zamoření parazity (sea lice), které, pokud není ošetřeno, vede k velkému strádání a úhynu postižené ryby. Tito malí korýši parazitují na hostitelské rybě. Mohou tak vážně poškodit oblast kolem hlavy, že živá ryba má potom odkrytou lebku. Dnes užívaná opatření proti těmto parazitům spočívají v použití silných nervových toxinů. Ryby jsou natěsnány dohromady a vykoupány v roztoku organofosfátů nebo syntetických pyretroidů, a nebo je jim lék podáván v potravě. Panuje obava, že tyto metody mají negativní dopad na životní prostředí. Jinou metodou může být koupání ryb v dráždivém (roztoku) peroxidu vodíku nebo použití jiné ryby (pyskouna) - "čističe", který doslova ožere mořské vši z těla lososa. Mnoho pyskounů však umírá vlivem stresu či hladovění, což nesvědčí o nijak vysoké kvalitě života těchto ryb. Rozsah výskytu poranění ploutví a ocasů, vlny onemocnění, šedý zákal vedoucí k oslepnutí, deformace těla, abnormální chování, vysoká úmrtnost a vysoký stupeň zamoření parazity - to vše svědčí o tom, že reformy v průmyslovém chovu ryb jsou nutné.

Pstruh
Osud jiných druhů ryb chovaných na velkofarmách může být ještě horší než osud lososů. Ve Velké Británii je každoročně na farmách vyprodukováno kolem 35 miliónů pstruhů, více než polovina z nich v Anglii a Walesu. Jsou natěsnáni ještě více než lososi, v rybnících nebo nádržích s rychle proudící vodou, a často jsou usmrcováni nelidskými metodami. Je proto akutně nezbytné zaměřit svou pozornost na životní podmínky průmyslově chovaných pstruhů. Pstruzi mohou být natěsnáni v hustotě 60 kg ryb na m3, což odpovídá 27 pstruhům v prostoru velikosti vany. Běžná hustota je 30 až 40 kg ryb na m3. Tak vysoká hustota chovu vede u ryb k velkému počtu poranění ploutví a ocasů.

Hladovění a jatka
Ve Velké Británii je ročně poraženo kolem 70 miliónů lososů a pstruhů. Před poražením jsou běžně ponecháni o hladu po dobu 7 až 10 dní. Způsoby usmrcení pstruhů jsou leknutí na vzduchu nebo na ledě. Chladící vliv ledu prodlužuje dobu, po kterou je umírající ryba při vědomí na skoro 15 minut od doby, kdy byla vyjmuta z vody. Již před 5 lety vládní poradní Rada pro welfare hospodářských zvířat doporučila, aby tato metoda byla zakázána. Přesto je stále široce používá. Jinou nelidskou metodou porážky lososů a pstruhů je omráčení oxidem uhličitým. Při koupeli ve vodě nasycené oxidem uhličitým sebou ryby mlátí. Přestanou se pohybovat po 30 sekundách, ale vědomí ztrácejí až po 4 až 9 minutách. Pokud jsou lososi usmrcováni přeříznutím žáber, hrozí nebezpečí, že se ryba pouze znehybní, ale vykrvácí při vědomí.

Ústup divoce žijících ryb
Častá jsou prohlášení, že průmyslový chov ryb poskytuje alternativu k lovení divoce žijících ryb a tím je chrání. Opak je však pravdou. Ryby chované na farmách jsou krmeny divoce žijícími rybami. Na vyprodukování jedné tuny lososa na farmě je třeba tří tun ulovených ryb.

Organizace na ochranu zvířat apelují na to, že je třeba, aby...
- byla hustota v chovu ryb na farmách radikálně snížena
- bylo zamoření lososů parazity kontrolováno humánními metodami
- ryby nebyly nuceny hladovět po dlouhý čas před porážkou
- byly zakázány naprosto nepřijatelné způsoby usmrcování ryb - široce užívané leknutí na vzduchu či ledě, vykrvení bez předchozího omráčení; měly by být povoleny pouze ty metody, které vedou k okamžité ztrátě vědomí

Překlad anglického originálu In Too Deep společnosti CIWF (www.ciwf.co.uk)

 


Proč doporučujeme konzumovat zejména čerstvé sladkovodní ryby z Čech?
Ryby stojí daleko ve vývojové řadě od člověka (na rozdíl od masa savců). Lidský organismus je částečně uzpůsoben i příjmu malého množství živočišné potravy - ovšem kvalitní, z dobrého prostředí. /ukazuje to chrup člověka - největší je počet stoliček (12), třenových zubů (8) a řezáků (8) na žvýkání a kousání rostlinné potravy. Špičáky - na masitou potravu - jsou jen čtyři. Rybí maso - kvalitní, nejlépe z BIO chovů, (V ČR je pouze jeden) je možné zařadit, zejména v zimě, kdy je potřeba více tuku, také v těhotenství a době růstu - zajišťuje příjem vitamínu B 12 (i když ten je obsažen i v sójových fermentovaných produktech, vlivem přítomnosti specifických bakterií vitamín B 12 produkujících (natto, tempeh, mořské řasy). Ryby jsou dostupnějším zdrojem aminokyselin, zinku a jiných důležitých látek, zejména v období přechodu na obilnou stravu, dokud si organismus nezvykne plně využívat rostlinné zdroje. Živočišné produkty včetně ryb vytvářejí nepříznivé překyselení vnitřního prostředí, proto jako příloha vždy velká porce zeleniny, zejména listové, syrové, spařené či krátce tepelně upravené (tepelnou úpravou nad 20 min. ztrácí zásaditý charakter).

Bohužel stav moří a řek způsobuje, že rybí maso se stává nebezpečené. Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) varuje těhotné ženy před konzumací ryb. Především žraloků, mečounů, makrel, tuňáků, u lososů výrazně omezit konzumaci a krabí maso doporučují konzumovat maximálně několikrát do roka. Důvodem je vysoká koncentrace rtuti, která silně poškozuje mozek a vnitřnosti ještě nenarozených dětí. Těhotným se tak doporučuje jako maximální konzumace 350 gramů rybího masa týdně. Kromě rtuti obsahují ryby dioxiny, ale i PCB (nejtoxičtější látka vyrobená člověkem) . Je důležité připomenout, že existují již i velkochovy ryb, především lososů, kteří se nemohou kvůli místu pohybovat a jejichž imunita je natolik oslabena, že musí dostávat velké množství antibiotik. (V Norsku se před několika lety spotřebovávalo 1,5 tuny antibiotik na vyprodukování jedné tuny lososího masa.) U lososů se ke krmivu přidává látka vyvolávající známé zbarvení lososího masa. Ani chované ryby nejsou ušetřeny toxických látek, neboť jsou živeny mořskými rybami. Velkochovy přispívají ke znečištění odpadních vod. V Norsku například lososí farmy produkují tolik odpadní vody jako 4 milióny obyvatel Norska. Nárůst komerčního rybolovu způsobuje odrybnění oceánu. Moderní rybářské lodě protáhnou svými sítěmi moře systematicky až ode dna a chytí vše, co jim přijde do cesty. Náhodně chycené ryby ("plevel") představují polovinu úlovku. Sítě určené k lovu tuňáků zachytí tisíce delfínů, kteří umírají zamotání do sítí. O tom , že ryby cítí bolest stejně jako ostatní obratlovci již dnes není pochyb. Například ryby vydávají vibrační zvuky a výzkumníci u nich objevili rozdílná volání včetně zvuků označující poplach a strach.

V restauraci ALBIO nabízíme české sladkovodní ryby z nejčistší oblasti v okolí Telče. Zatím tyto rybníky nejsou ekologicky certifikovány, ale čistota podloží, způsob krmení (pouze obilninami) a umístění na začátku povodí je zárukou vysoké kvality. Navíc ryby budeme dovážet čerstvé, čímž si svou kvalitu zachovají. V nabídce máme i čerstvé lososy, který neobsahuje těžké kovy, antibiotika ani umělé růžové barvivo. Z hlediska ekologického preferujeme konzumaci českých ryb.

Mgr. Hana Zemanová
ALBIO CENTRUM
TRUHLÁŘSKÁ 18-20
PRAHA 1
www.albiostyl.cz

 


Uveřejňování a publikování těchto informací pouze s uvedením zdroje.
Publishing of All These Information Only with Source.

 

 


Kampaň Společnosti pro zvířata